Podzimní jaro

6. března 2012 v 20:18 | CoreChicken |  Já, (NE)umělkyně
Ahoj, tak jsem zase fotila :) Přidávám fotky.







Počet komentářů: 5
 

Qwix v oblacích s diamanty

29. února 2012 v 11:08 | CoreChicken |  Myšlenky zločince
Ahoj.
Poslouchám Foster the People a Yiruma (skloňovat to fakt nebudu) a tvrdnu doma, když je venku tak krásně.
Ztrácím naději v lepší zítřky, přestávám si to, takzvaně, dávat. Doma je to na pytel, ve škole taky a jediné co mě drží nad vodou je přítel. Kvůli němu se snažím, kdybych jej neměla, už bych snad ani neměla důvod a byla zavřená někde v kleci v sanatoriu.
Ale pryč s depkoidními slovy. Ještě, než jsem onemocněla (respektive, než jsem onemocněla fyzicky chřipkou), jsem si předsevzala, že začnu zdravěji žít. Byla jsem jednou cvičit - na Bodystylingu a mezi těmi všemi poskakujícími dámami či slečnami jsem se cítila jak moucha v zavařovací sklenici a potila se, s prominutím, jako to prase. Každopádně se mi tam docela líbilo a jakmile se mi udělá lépe, rozhodně půjdu cvičit znova. Další z mých plánů je, snad ještě tak úplně neztroskotaných, jíst zdravěji. No a jelikož jsem na snídani spráskala koblih, dvě sušenky a rohlík s burákovým máslem, moc se mi to nevede. Ale zapracuji na tom. Jo a taky chodit o hodně dřív spát.
Upřímně věřím, že nejen moje problémy (větší či menší) zmizí s příchodem pravého jara a léta a sluncem, co sebou tato období přináší. Už se na to popravdě hodně těším, bude to příjemná změna a budu mít víc chuti cokoliv dělat. No jistě, že nevzdávám život. Je přece krásný, jen musíte takzvaně prozřít. :D
Konečně v nejbližší době vezmu foťák a půjdu zase fotit, jak se jaro dere do popředí.

P.S. jak někdo může nemít rád burákové máslo? divné
P.P.S. zachraňujme krávy!
Počet komentářů: 1

Dobrý sluha, špatný pán

23. ledna 2012 v 22:18 | CoreChicken |  Šuplík

Facebook u většiny uživatelů produkuje do jejich života více stresu. Příčiny stresu zahrnují strach z chybějících důležitých sociálních informací, nepohodlí nebo pocit viny z odmítnutí žádostí uživatelů nebo odstranění nežádoucího kontaktu, tlak z toho, že za každou cenu musí být zábavný a nutnost použití odpovídající etikety pro různé typy přátel.

Kdokoliv si může snadno vytvořit účet a vydávat se za jinou osobu, často se zlými nebo zlomyslnými důvody a obtěžovat ostatní. Tato kritika ale není charakteristická pouze pro Facebook, ale i pro další stránky, kde si uživatel může vytvořit účet - často falešný. Facebook je také kritizován uživateli i lidmi mimo tuto komunitu kvůli propagaci probulimických a proanorektických informací.

Facebook má vliv na společenský život a činnost lidí v různých oblastech. Může pomoci se znovu shledat se členy rodiny a s přáteli. Ale je také vnímán jako nástroj kyberšikany, s možností tvorby anonymních profilů a vytváření skupin, což tyranům dovoluje se více zaměřit na určité jednotlivce online. Nastavení ochrany osobních údajů v kombinaci s naprostým objemem osobních údajů jednotlivců uvedených na jejich profilech, vedly také k tvrzením, že Facebook by mohl podnítit takzvaný cyberstalking.

Facebook má mnoho pro i proti zastánců, ale stále je to fenomén a nejspíš ještě nějaký ten pátek bude. Myslím, že titulování naší generace, jakožto "facebookové generace", je na místě. Hodně lidí se na facebooku již stalo závislými, ale nedokáží si to přiznat. Je to velký požírač času a odvádí pozornost od reálného života. Je jen a jen na té dané osobě, kdy si to uvědomí a začne s tím něco dělat. Ti šťastnější a uvědomělejší již od registrace netráví na Facebooku polovinu dne a většinu večera (potažmo noci).

Dle mých výsledků výzkumu vyšlo najevo, že většině lidí - stejně jako mě - Facebook užírá jejich volný čas a odvádí je od jiných činností a pociťují bez něj jakousi neinformovanost, strach z toho, že jim něco utíká a chtějí vědět, co se děje, ale shodli se na tom, že by jim nevadilo být bez Facebooku, jen by na něj nikdo nesměl přijít.
Facebook je všude. Když například jedu tramvají, slyším mladé lidi vykládat si kdo napsal na facebook jaký status, komu se líbil a podobně. To jsou nejčastěji lidé, kteří jsou tímto fenoménem plně pohlceni a žijí tzv. facebookový život a ne pravou realitu. Hodně obchodů a organizací má na facebooku také stránku, která funguje jako reklama. Což mi přijde jako vcelku dobrá věc, protože když si položíme otázku, kde si lidé nejvíc všimnou reklam, tak odpověď zní: no přeci tam, kde je těch lidí nejvíc! A nakonec mi vyplulo na mysl jedno staré moudro: ,,Nic se nemá přehánět." A řídit by se tím měla hlavně naše "facebooková generace". Jenže, míru má každý jinde."

Výtah z mojí seminární práce s názvem "Vliv sociálních sítí na život mladých lidí."
Počet komentářů: 3

Svoboda slova na internetu

15. ledna 2012 v 17:55 | CoreChicken |  Šuplík
zdroj obrázku:http://techgenie.com

Úvodem bych chtěla napsat, že je to pouze z mojí hlavy (s využitím informačních zdrojů, ze kterých jsem si něco zapamatovala, např. noviny...) a pokud tam naleznete nějaké nesrovnalosti, nebojte se ozvat.

Co se týče svobody slova na internetu, zdaleka zde neplatí toliko známé rčení "svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého". Při pohybu na internetu nedáváme všanc svoji identitu, můžeme se vydávat prakticky za kohokoliv, kým bychom chtěli být. Prakticky i fakticky jde zde kdekoliv psát či zveřejňovat co se nám zlíbí, co je v pravidlech dané internetové stránky. A i když jej porušíme, záleží na správci, zda daný příspěvek smaže, či ne. Ovšem kolikrát už bylo v novinách, že nevhodný komentář, či e-mail vyústil v hodně nepříjemné problémy? Některé věci a jejich šíření, například poplašné zprávy (kterým se jinak říká hoax), jednak zpomalují internet a zároveň mohou být i trestné. Proč mají někteří lidé potřebu se vydávat za někoho jiného, či psát zcestné informace a jiné nepravdivé věci? Proč jedná člověk přes internet jinak, než v reálném životě? Jedná se o určitou kompenzaci čehosi v nich, čehosi, co touží šokovat nebo strhovat na sebe pozornost ostatních? A co taková cenzura? Internet je dnes oblastí právní i morální nejistoty.
Celý článek | Počet komentářů: 4

Jak jinak, než na začátku nového roku?

2. ledna 2012 v 20:45 | CoreChicken |  Myšlenky zločince
Plno lidí si dalo jako novoroční předsevzetí shodit pár kilo.
No a já jsem poprvé mezi nimi. Mimo to také stravovat se zdravě, to samozřejmě, a celkově zdravě žít.
U mne to znamená, že konečně shodím nadváhu, zbavím se antidepresiv a jiných humusů a budu mít spokojený život.
Ach ta naivita, že? Ale bylo by to pro mne ideální.

To znamená hubnout zdravě. Jak na to? Na internetu je toho spousta, ale co jsem se dívala,
moc spolehlivého jsem tedy nenašla. A na pro-ana blozích tuplem ne.
Kdysi se mi to jó povedlo, alespoň trochu.
Ale tenkrát jsem jezdila denně 20km na rotopedu a dělala 200 cviků na svaly. Rotoped je v garáži a tady, v novém domě, jej není kam dát. Prý by se třepala podlaha, ach ta hrůza.
Výsledek však byl minimální a byla to dřina, fakt že jo. Já dřinu nerada.

Zpohodlněla jsem od té doby, co jsem si zlomila nohu a začala chodit s Jirkou.
Zkusím to ale znova, pro něj, abych se mu více líbila. Což je kec, ale alespoň mám takovou pofidérní motivaci.
Pochlubte se, kdo z vás si dal to stejné předsevzetí???
Počet komentářů: 3

Cargo&Megi

30. prosince 2011 v 13:46 | CoreChicken |  Psí život
Tohle jsem já a Meginka, kupodivu jsem se do ní zamiloval a ona do mě myslím taky.


*čmuch*
Počet komentářů: 4

A helemese, návštěva...!

29. prosince 2011 v 22:01 | CoreChicken |  Psí život

Dnešek začal jako každej jinej den. Ale to jsem ještě nevěděl, co si to na mě přichystali.
Muselo být ráno, protože už bylo světlo. Panička ještě spala tak jsem jí začal olizovat čenich, aby se laskavě probrala a dala mi konečně něco k jídlu, protože jak je u mne všeobecně známo, mám pořád hlad.
A taky jsem si už chtěl dojít na záchod, to víte, tam bych si sám došel, kdyby mi nechali otevřené dveře.
Doma se prý vyprazdňovat nesmím, říkají mi, že je to fuj. Ale je zajímavé, že venku už to fuj není...
Do člověčího mozku prostě nevidíš.

Když se panička konečně vyhrabala se mnou ven, zjistil jsem, že všechno to bílé, co zebalo do tlapiček a tak srandovně poletovalo je úplně a nenávratně fuč, místo toho tam byla nudná zem a lepkavé bláto.
Tak jsem udělal všechno co bylo potřeba nejrychleji jak jsem uměl a už jsem spěchal domů, protože mě čekalo umývání pacek, to já moc rád. Líbí se mi pozorovat vodu jak teče a přitom ji pít, kdoví proč je to zábavnější, než z misky.
Celé dopoledne jsem se strašně nudil, protože si semnou nikdo nechtěl hrát, pořád někdo někam chodil, přemisťoval jednu věc na druhý konec místnosti a druhou zase na ten druhý konec, mávali mi před čumákem s nějakou tyčí co za sebou zanechávala na zemi mokré stopy a hučeli věcí, které říkají vysávač, což je můj úhlavní nepřítel.

Následovalo něco, co za celých 11 měsíců mého života považuju za tu úplně nejsuprovější věc(a taky návštěvu), a to všeho všudy úplně vůbec.
Nejen že přijeli lidi, které mám moc rád a vždycky mi dovezou něco dobrého, ale tentokrát s sebou dovezli i fenku, roztomilou stafordici, které jsou 4 měsíce. Cha cha to se uvidí, kdo je tady pán.
Netrvalo dlouho a už jsem začal žárlit. Kolem té feny, říkají jí Meginka, se točí snad celý svět a celá moje smečka a moje panička si ji dokonce hladila! A já myslel, že se jí dá věřit!

Jsou tu až do zítřka, doufám, že se přes noc srovná a uvědomí sí, že mi obrátila celé domácí doupě naruby.
Vrrrr... Dobrou noc.
Počet komentářů: 3

To není pták, to je...

26. prosince 2011 v 23:55 | CoreChicken |  Já, (NE)umělkyně
... hnus, Velebnosti!
Aneb Já a první pokus s barvama, no, řekněme, že s nimi asi nebudu moc velká kamarádka, dávám to sem, ať se můžete zasmát taky, když už nic jiného.
Počet komentářů: 19

Nahá zrůdička, Pac a pěst

16. prosince 2011 v 17:16 | CoreChicken |  Já, (NE)umělkyně
Tentokrát sem přidávám tři rychlé črty, provedené povětšinou ve škole při hodině.
Nejsem nijak zvlášť nadaná kreslířka, ale když ono mě to občas chytne a tolik mě to bavííí...


Tento obrázek, přiznám se, jsem z části odkoukala a takzvaně obšlehla. Ale líbí se mi nápad.
Celý článek | Počet komentářů: 10

Středeční fotoblik

14. prosince 2011 v 17:41 | CoreChicken |  Já, (NE)umělkyně
Připadne mi, že jsem hrozně dlouho nic nefotila, možná taky proto, že mě odrazuje ta příroda venku...
Pryč je všehno barevné listí, není ani zima ani teplo, prší, tudíž je všude bláto. Múza tedy odplachtila neznámo kam.
Ale dnes mi poslala alespoň malý, vzdušný polibek.


Celý článek | Počet komentářů: 4

Kam dál