Svoboda slova na internetu

15. ledna 2012 v 17:55 | CoreChicken |  Šuplík
zdroj obrázku:http://techgenie.com

Úvodem bych chtěla napsat, že je to pouze z mojí hlavy (s využitím informačních zdrojů, ze kterých jsem si něco zapamatovala, např. noviny...) a pokud tam naleznete nějaké nesrovnalosti, nebojte se ozvat.

Co se týče svobody slova na internetu, zdaleka zde neplatí toliko známé rčení "svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého". Při pohybu na internetu nedáváme všanc svoji identitu, můžeme se vydávat prakticky za kohokoliv, kým bychom chtěli být. Prakticky i fakticky jde zde kdekoliv psát či zveřejňovat co se nám zlíbí, co je v pravidlech dané internetové stránky. A i když jej porušíme, záleží na správci, zda daný příspěvek smaže, či ne. Ovšem kolikrát už bylo v novinách, že nevhodný komentář, či e-mail vyústil v hodně nepříjemné problémy? Některé věci a jejich šíření, například poplašné zprávy (kterým se jinak říká hoax), jednak zpomalují internet a zároveň mohou být i trestné. Proč mají někteří lidé potřebu se vydávat za někoho jiného, či psát zcestné informace a jiné nepravdivé věci? Proč jedná člověk přes internet jinak, než v reálném životě? Jedná se o určitou kompenzaci čehosi v nich, čehosi, co touží šokovat nebo strhovat na sebe pozornost ostatních? A co taková cenzura? Internet je dnes oblastí právní i morální nejistoty.


Svoboda slova není nikde na světě absolutní, vždy podléhá určitým regulačním mechanismům, které chrání jak jednotlivce, tak instituce či společnost, kteří by mohli být chováním publikujících poškození. Příkladem budiž pomluva - nemohu někoho nařknout z něčeho, co je nepravdivé, a pokud tak učiním, jsem nucen/a nést následky, vyplývající z příslušného ustanovení zákona. Internet je relativně nový fenomén; morálka i právo se opožďují za realitou.
Nejvyšší soud USA se zabývá tzv. "neslušným" zákonem (Communications Decency Act, CDA). CDA ve své současné podobě zakazuje pod trestem až dvou let vězení či pokuty až do 250 000 USD šíření "neslušných" nebo "otevřeně urážlivých" slov či obrázků on-line. Většina zemí světa - a do této skupiny patří i Česká republika - skutečně nemá speciální zákony upravující publikování na Internetu a jeho provoz; tím však není řečeno, že na Internet nelze aplikovat poměrně značné množství existujících právních norem, např. o ochraně zákazníka, o rozhlasovém a televizním vysílání, o autorských právech apod. Vznik speciální "počítačové" legislativy na sebe skutečně asi nechá ještě nějakou dobu čekat, avšak po tu dobu se na Internet bezpochyby budou s větším či menším úspěchem aplikovat stávající zákony. V žádném případě tedy nejde o džungli, kde je dovoleno vše.
Autorský zákon se vztahuje i na obsah webových stránek a jiné internetové publikace, nesoucí znaky autorského díla. Zásadní potíž ovšem může být v prokazování původnosti. Ale zkopírování a vydávání díla za své Vám může maximálně přivodit vyhazov z daného serveru.
Nevyžádané mailové zásilky, zpravidla reklamního charakteru, představují značnou nepříjemnost pro příjemce. Zabírá místo v e-mailové schránce, popř. Má v sobě virus. Bohužel my se nemůžeme bránit jinak, než napsat provozovateli, nebo je označit jako spam a rovnou vymazat.
K základním lidským právům a svobodám patří právo občana na informace. Bohužel se tímto otevírá cesta k nejrůznějšímu zneužití osobních údajů. Např. jméno, adresu, atp. Příkladem tohoto je fenomén Facebook, zde můžeme najít hodně případů "ukradené identity". Facebook proti tomu bojuje zrušením facebookového účtu. Tvrdší dopad na tyto zneuživatele nejenom facebookových informací, než o něco lehčí peněženka, náš zákon nemá. V tom se situace u nás velmi liší např. od západní Evropy, kde se zneužití osobních dat pokládá za poměrně závažný trestný čin.
Právem na informace se rozumí především povinnost státních orgánů poskytovat informace veřejnosti, s výjimkou těch, u nichž to jasně stanoví zákon (nevymezuje se tedy, co občan vědět smí, ale co vědět nesmí). V České republice je právo na informace deklarováno Listinou základních práv a svobod.
Jak můžete potlačit svobodu projevu? Jednoduše, odeberete lidem možnost šířit názory. Totalitní režimy vědí jak na to. Cenzura, státem vlastněná média, špehování, označování svobodomyslných osob za nežádoucí, zavírání, perzekuce, vyhoštění. Internet pro podobné režimy představuje problém, proto můžete sledovat jakým způsobem se s ním totalitní režimy vyrovnávají - cenzurou, zákazem používání, omezením přístupu na "nevhodné" weby.
Nakonec nemusí jít ani tak o totalitní režimy, Evropská Unie se o něco takového snaží velmi usilovně a skrývá to za "boj proti pedofilům". USA se o totéž snaží a skrývá to za "boj proti terorismu". Součástí této novodobé skryté snahy o získání na Internetem je hlavně vytváření černých listin internetových adres.
Je možné sledovat snahu prodlužovat povinnosti poskytovatelů internetového připojení (a dalších komunkačních služeb) z pohledu doby a šíře záznamu o veškeré komunikaci. V "civilizovaných" zemích pod rouškou boje proti terorismu, kriminalitě, pedofilii či čemukoliv dalšímu, co dokáže dostatečně "umlčet" případnou nevoli veřejnosti.
To znamená, že pokud budete mít své webové stránky s kritikou americké politiky v Iráku a pošlete na ně odkaz svým známým v USA, tak ti se možná nebudou moci na Vaše webové stránky podívat, protože se kabelovému operátorovi prostě obsah Vašich webových stránek nebude hodit do "krámu", nehledě na to, že Váš email Vašim známým v USA možná ani nedojde. Nejen poskytovatelé vysokorychlostního připojení, ale i internetové vyhledávače (search engines) si libují v cenzuře. Například Google, který má dominantní pozici na trhu internetových vyhledávačů, sám rozhoduje, které webové stránky zpřístupní svým uživatelům. Jednim z "citlivých témat", které Google cenzuruje, je potrat (abortion). Sponzorované odkazy ohledně potratu na Googlu jsou jednostranné-obsahují převážně právo na svobodné rozhodnutí matky.
Mysleli jste si, že na své webové stránce můžete svobodně vyjádřit své názory na politiku Geroge Bushe v Iráku a že zaplatíte Googlu za odkaz na Vaše webové stránky, aby si Vaše názory mohlo přečíst co nejvíce lidí? Tak to jste se tedy mýlili....






2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kulicka Kulicka | Web | 15. ledna 2012 v 18:03 | Reagovat

Dobry clanek, mrkni na muj web

2 Peťka Peťka | Web | 15. ledna 2012 v 18:08 | Reagovat

žádná svoboda není absolutní a možná je to tak správně. představa, že si tu nějací fanatici píší a zveřejňují, co chtějí, mě docela děsí... na druhou stranu jsem ráda že internet je. se všemi výhodami i nevýhodami, které poskytuje a které se ho týkají...

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 15. ledna 2012 v 18:24 | Reagovat

U nás to prakticky džungle je, protože zákony, co se na net dají aplikovat, mají pro něj díry jako v ementále. To se mi líbilo, když jsem se o tom učila v IPP. V ČR na to máme tuhle normu, ALE ta je v tom, tom a tom sporná a tak vlastně není jasné, podle čeho a jak se to má řídit. A to bylo u každého zákona, co jsme v souvislosti s internetem probírali :D

4 ellie-pink ellie-pink | Web | 15. ledna 2012 v 18:26 | Reagovat

ahojky.. to je dobrej článek.. Nemám moc velkou návštěvnost tak sem dám odkaz na blog..   http://ellie-pink.blog.cz/ .. Tak dyžtak sorry.. Klíďo se jukni (pochybuju).. Tak pa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.