qWix** - Články

Podzimní jaro

Tue, 06 Mar 2012 20:18:32 +0100

Ahoj, tak jsem zase fotila :) Přidávám fotky.

Qwix v oblacích s diamanty

Wed, 29 Feb 2012 11:08:11 +0100

Ahoj.

Poslouchám Foster the People a Yiruma (skloňovat to fakt nebudu) a tvrdnu doma, když je venku tak krásně.

Ztrácím naději v lepší zítřky, přestávám si to, takzvaně, dávat. Doma je to na pytel, ve škole taky a jediné co mě drží nad vodou je přítel. Kvůli němu se snažím, kdybych jej neměla, už bych snad ani neměla důvod a byla zavřená někde v kleci v sanatoriu.

Ale pryč s depkoidními slovy. Ještě, než jsem onemocněla (respektive, než jsem onemocněla fyzicky chřipkou), jsem si předsevzala, že začnu zdravěji žít. Byla jsem jednou cvičit - na Bodystylingu a mezi těmi všemi poskakujícími dámami či slečnami jsem se cítila jak moucha v zavařovací sklenici a potila se, s prominutím, jako to prase. Každopádně se mi tam docela líbilo a jakmile se mi udělá lépe, rozhodně půjdu cvičit znova. Další z mých plánů je, snad ještě tak úplně neztroskotaných, jíst zdravěji. No a jelikož jsem na snídani spráskala koblih, dvě sušenky a rohlík s burákovým máslem, moc se mi to nevede. Ale zapracuji na tom. Jo a taky chodit o hodně dřív spát.

Upřímně věřím, že nejen moje problémy (větší či menší) zmizí s příchodem pravého jara a léta a sluncem, co sebou tato období přináší. Už se na to popravdě hodně těším, bude to příjemná změna a budu mít víc chuti cokoliv dělat. No jistě, že nevzdávám život. Je přece krásný, jen musíte takzvaně prozřít. :D

Konečně v nejbližší době vezmu foťák a půjdu zase fotit, jak se jaro dere do popředí.

P.S. jak někdo může nemít rád burákové máslo? divné

P.P.S. zachraňujme krávy!

Dobrý sluha, špatný pán

Mon, 23 Jan 2012 22:18:03 +0100

Facebook u většiny uživatelů produkuje do jejich života více stresu. Příčiny stresu zahrnují strach z chybějících důležitých sociálních informací, nepohodlí nebo pocit viny z odmítnutí žádostí uživatelů nebo odstranění nežádoucího kontaktu, tlak z toho, že za každou cenu musí být zábavný a nutnost použití odpovídající etikety pro různé typy přátel.

Kdokoliv si může snadno vytvořit účet a vydávat se za jinou osobu, často se zlými nebo zlomyslnými důvody a obtěžovat ostatní. Tato kritika ale není charakteristická pouze pro Facebook, ale i pro další stránky, kde si uživatel může vytvořit účet - často falešný. Facebook je také kritizován uživateli i lidmi mimo tuto komunitu kvůli propagaci probulimických a proanorektických informací.

Facebook má vliv na společenský život a činnost lidí v různých oblastech. Může pomoci se znovu shledat se členy rodiny a s přáteli. Ale je také vnímán jako nástroj kyberšikany, s možností tvorby anonymních profilů a vytváření skupin, což tyranům dovoluje se více zaměřit na určité jednotlivce online. Nastavení ochrany osobních údajů v kombinaci s naprostým objemem osobních údajů jednotlivců uvedených na jejich profilech, vedly také k tvrzením, že Facebook by mohl podnítit takzvaný cyberstalking.

Facebook má mnoho pro i proti zastánců, ale stále je to fenomén a nejspíš ještě nějaký ten pátek bude. Myslím, že titulování naší generace, jakožto "facebookové generace", je na místě. Hodně lidí se na facebooku již stalo závislými, ale nedokáží si to přiznat. Je to velký požírač času a odvádí pozornost od reálného života. Je jen a jen na té dané osobě, kdy si to uvědomí a začne s tím něco dělat. Ti šťastnější a uvědomělejší již od registrace netráví na Facebooku polovinu dne a většinu večera (potažmo noci).

Dle mých výsledků výzkumu vyšlo najevo, že většině lidí - stejně jako mě - Facebook užírá jejich volný čas a odvádí je od jiných činností a pociťují bez něj jakousi neinformovanost, strach z toho, že jim něco utíká a chtějí vědět, co se děje, ale shodli se na tom, že by jim nevadilo být bez Facebooku, jen by na něj nikdo nesměl přijít.

Facebook je všude. Když například jedu tramvají, slyším mladé lidi vykládat si kdo napsal na facebook jaký status, komu se líbil a podobně. To jsou nejčastěji lidé, kteří jsou tímto fenoménem plně pohlceni a žijí tzv. facebookový život a ne pravou realitu. Hodně obchodů a organizací má na facebooku také stránku, která funguje jako reklama. Což mi přijde jako vcelku dobrá věc, protože když si položíme otázku, kde si lidé nejvíc všimnou reklam, tak odpověď zní: no přeci tam, kde je těch lidí nejvíc! A nakonec mi vyplulo na mysl jedno staré moudro: ,,Nic se nemá přehánět." A řídit by se tím měla hlavně naše "facebooková generace". Jenže, míru má každý jinde."

Výtah z mojí seminární práce s názvem "Vliv sociálních sítí na život mladých lidí."

Svoboda slova na internetu

Sun, 15 Jan 2012 17:55:38 +0100

zdroj obrázku:http://techgenie.com

Úvodem bych chtěla napsat, že je to pouze z mojí hlavy (s využitím informačních zdrojů, ze kterých jsem si něco zapamatovala, např. noviny...) a pokud tam naleznete nějaké nesrovnalosti, nebojte se ozvat.

Co se týče svobody slova na internetu, zdaleka zde neplatí toliko známé rčení "svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého". Při pohybu na internetu nedáváme všanc svoji identitu, můžeme se vydávat prakticky za kohokoliv, kým bychom chtěli být. Prakticky i fakticky jde zde kdekoliv psát či zveřejňovat co se nám zlíbí, co je v pravidlech dané internetové stránky. A i když jej porušíme, záleží na správci, zda daný příspěvek smaže, či ne. Ovšem kolikrát už bylo v novinách, že nevhodný komentář, či e-mail vyústil v hodně nepříjemné problémy? Některé věci a jejich šíření, například poplašné zprávy (kterým se jinak říká hoax), jednak zpomalují internet a zároveň mohou být i trestné. Proč mají někteří lidé potřebu se vydávat za někoho jiného, či psát zcestné informace a jiné nepravdivé věci? Proč jedná člověk přes internet jinak, než v reálném životě? Jedná se o určitou kompenzaci čehosi v nich, čehosi, co touží šokovat nebo strhovat na sebe pozornost ostatních? A co taková cenzura? Internet je dnes oblastí právní i morální nejistoty.

Svoboda slova není nikde na světě absolutní, vždy podléhá určitým regulačním mechanismům, které chrání jak jednotlivce, tak instituce či společnost, kteří by mohli být chováním publikujících poškození. Příkladem budiž pomluva - nemohu někoho nařknout z něčeho, co je nepravdivé, a pokud tak učiním, jsem nucen/a nést následky, vyplývající z příslušného ustanovení zákona. Internet je relativně nový fenomén; morálka i právo se opožďují za realitou.

Nejvyšší soud USA se zabývá tzv. "neslušným" zákonem (Communications Decency Act, CDA). CDA ve své současné podobě zakazuje pod trestem až dvou let vězení či pokuty až do 250 000 USD šíření "neslušných" nebo "otevřeně urážlivých" slov či obrázků on-line. Většina zemí světa - a do této skupiny patří i Česká republika - skutečně nemá speciální zákony upravující publikování na Internetu a jeho provoz; tím však není řečeno, že na Internet nelze aplikovat poměrně značné množství existujících právních norem, např. o ochraně zákazníka, o rozhlasovém a televizním vysílání, o autorských právech apod. Vznik speciální "počítačové" legislativy na sebe skutečně asi nechá ještě nějakou dobu čekat, avšak po tu dobu se na Internet bezpochyby budou s větším či menším úspěchem aplikovat stávající zákony. V žádném případě tedy nejde o džungli, kde je dovoleno vše.

Autorský zákon se vztahuje i na obsah webových stránek a jiné internetové publikace, nesoucí znaky autorského díla. Zásadní potíž ovšem může být v prokazování původnosti. Ale zkopírování a vydávání díla za své Vám může maximálně přivodit vyhazov z daného serveru.

Nevyžádané mailové zásilky, zpravidla reklamního charakteru, představují značnou nepříjemnost pro příjemce. Zabírá místo v e-mailové schránce, popř. Má v sobě virus. Bohužel my se nemůžeme bránit jinak, než napsat provozovateli, nebo je označit jako spam a rovnou vymazat.

K základním lidským právům a svobodám patří právo občana na informace. Bohužel se tímto otevírá cesta k nejrůznějšímu zneužití osobních údajů. Např. jméno, adresu, atp. Příkladem tohoto je fenomén Facebook, zde můžeme najít hodně případů "ukradené identity". Facebook proti tomu bojuje zrušením facebookového účtu. Tvrdší dopad na tyto zneuživatele nejenom facebookových informací, než o něco lehčí peněženka, náš zákon nemá. V tom se situace u nás velmi liší např. od západní Evropy, kde se zneužití osobních dat pokládá za poměrně závažný trestný čin.

Právem na informace se rozumí především povinnost státních orgánů poskytovat informace veřejnosti, s výjimkou těch, u nichž to jasně stanoví zákon (nevymezuje se tedy, co občan vědět smí, ale co vědět nesmí). V České republice je právo na informace deklarováno Listinou základních práv a svobod.

Jak můžete potlačit svobodu projevu? Jednoduše, odeberete lidem možnost šířit názory. Totalitní režimy vědí jak na to. Cenzura, státem vlastněná média, špehování, označování svobodomyslných osob za nežádoucí, zavírání, perzekuce, vyhoštění. Internet pro podobné režimy představuje problém, proto můžete sledovat jakým způsobem se s ním totalitní režimy vyrovnávají - cenzurou, zákazem používání, omezením přístupu na "nevhodné" weby.

Nakonec nemusí jít ani tak o totalitní režimy, Evropská Unie se o něco takového snaží velmi usilovně a skrývá to za "boj proti pedofilům". USA se o totéž snaží a skrývá to za "boj proti terorismu". Součástí této novodobé skryté snahy o získání na Internetem je hlavně vytváření černých listin internetových adres.

Je možné sledovat snahu prodlužovat povinnosti poskytovatelů internetového připojení (a dalších komunkačních služeb) z pohledu doby a šíře záznamu o veškeré komunikaci. V "civilizovaných" zemích pod rouškou boje proti terorismu, kriminalitě, pedofilii či čemukoliv dalšímu, co dokáže dostatečně "umlčet" případnou nevoli veřejnosti.

To znamená, že pokud budete mít své webové stránky s kritikou americké politiky v Iráku a pošlete na ně odkaz svým známým v USA, tak ti se možná nebudou moci na Vaše webové stránky podívat, protože se kabelovému operátorovi prostě obsah Vašich webových stránek nebude hodit do "krámu", nehledě na to, že Váš email Vašim známým v USA možná ani nedojde. Nejen poskytovatelé vysokorychlostního připojení, ale i internetové vyhledávače (search engines) si libují v cenzuře. Například Google, který má dominantní pozici na trhu internetových vyhledávačů, sám rozhoduje, které webové stránky zpřístupní svým uživatelům. Jednim z "citlivých témat", které Google cenzuruje, je potrat (abortion). Sponzorované odkazy ohledně potratu na Googlu jsou jednostranné-obsahují převážně právo na svobodné rozhodnutí matky.

Mysleli jste si, že na své webové stránce můžete svobodně vyjádřit své názory na politiku Geroge Bushe v Iráku a že zaplatíte Googlu za odkaz na Vaše webové stránky, aby si Vaše názory mohlo přečíst co nejvíce lidí? Tak to jste se tedy mýlili....

Jak jinak, než na začátku nového roku?

Mon, 02 Jan 2012 20:45:51 +0100

Plno lidí si dalo jako novoroční předsevzetí shodit pár kilo.
No a já jsem poprvé mezi nimi. Mimo to také stravovat se zdravě, to samozřejmě, a celkově zdravě žít.
U mne to znamená, že konečně shodím nadváhu, zbavím se antidepresiv a jiných humusů a budu mít spokojený život.

Ach ta naivita, že? Ale bylo by to pro mne ideální.

To znamená hubnout zdravě. Jak na to? Na internetu je toho spousta, ale co jsem se dívala,

moc spolehlivého jsem tedy nenašla. A na pro-ana blozích tuplem ne.

Kdysi se mi to jó povedlo, alespoň trochu.

Ale tenkrát jsem jezdila denně 20km na rotopedu a dělala 200 cviků na svaly. Rotoped je v garáži a tady, v novém domě, jej není kam dát. Prý by se třepala podlaha, ach ta hrůza.

Výsledek však byl minimální a byla to dřina, fakt že jo. Já dřinu nerada.

Zpohodlněla jsem od té doby, co jsem si zlomila nohu a začala chodit s Jirkou.

Zkusím to ale znova, pro něj, abych se mu více líbila. Což je kec, ale alespoň mám takovou pofidérní motivaci.

Pochlubte se, kdo z vás si dal to stejné předsevzetí???

Cargo&Megi

Fri, 30 Dec 2011 13:46:03 +0100

Tohle jsem já a Meginka, kupodivu jsem se do ní zamiloval a ona do mě myslím taky.

*čmuch*

A helemese, návštěva...!

Thu, 29 Dec 2011 22:01:08 +0100

Dnešek začal jako každej jinej den. Ale to jsem ještě nevěděl, co si to na mě přichystali.

Muselo být ráno, protože už bylo světlo. Panička ještě spala tak jsem jí začal olizovat čenich, aby se laskavě probrala a dala mi konečně něco k jídlu, protože jak je u mne všeobecně známo, mám pořád hlad.

A taky jsem si už chtěl dojít na záchod, to víte, tam bych si sám došel, kdyby mi nechali otevřené dveře.

Doma se prý vyprazdňovat nesmím, říkají mi, že je to fuj. Ale je zajímavé, že venku už to fuj není...

Do člověčího mozku prostě nevidíš.

Když se panička konečně vyhrabala se mnou ven, zjistil jsem, že všechno to bílé, co zebalo do tlapiček a tak srandovně poletovalo je úplně a nenávratně fuč, místo toho tam byla nudná zem a lepkavé bláto.

Tak jsem udělal všechno co bylo potřeba nejrychleji jak jsem uměl a už jsem spěchal domů, protože mě čekalo umývání pacek, to já moc rád. Líbí se mi pozorovat vodu jak teče a přitom ji pít, kdoví proč je to zábavnější, než z misky.

Celé dopoledne jsem se strašně nudil, protože si semnou nikdo nechtěl hrát, pořád někdo někam chodil, přemisťoval jednu věc na druhý konec místnosti a druhou zase na ten druhý konec, mávali mi před čumákem s nějakou tyčí co za sebou zanechávala na zemi mokré stopy a hučeli věcí, které říkají vysávač, což je můj úhlavní nepřítel.

Následovalo něco, co za celých 11 měsíců mého života považuju za tu úplně nejsuprovější věc(a taky návštěvu), a to všeho všudy úplně vůbec.

Nejen že přijeli lidi, které mám moc rád a vždycky mi dovezou něco dobrého, ale tentokrát s sebou dovezli i fenku, roztomilou stafordici, které jsou 4 měsíce. Cha cha to se uvidí, kdo je tady pán.

Netrvalo dlouho a už jsem začal žárlit. Kolem té feny, říkají jí Meginka, se točí snad celý svět a celá moje smečka a moje panička si ji dokonce hladila! A já myslel, že se jí dá věřit!

Jsou tu až do zítřka, doufám, že se přes noc srovná a uvědomí sí, že mi obrátila celé domácí doupě naruby.

Vrrrr... Dobrou noc.

To není pták, to je...

Mon, 26 Dec 2011 23:55:25 +0100

... hnus, Velebnosti!

Aneb Já a první pokus s barvama, no, řekněme, že s nimi asi nebudu moc velká kamarádka, dávám to sem, ať se můžete zasmát taky, když už nic jiného.

Nahá zrůdička, Pac a pěst

Fri, 16 Dec 2011 17:16:21 +0100

Tentokrát sem přidávám tři rychlé črty, provedené povětšinou ve škole při hodině.

Nejsem nijak zvlášť nadaná kreslířka, ale když ono mě to občas chytne a tolik mě to bavííí...

Tento obrázek, přiznám se, jsem z části odkoukala a takzvaně obšlehla. Ale líbí se mi nápad.

Tato slečna má bohužel jakési postižené oko a podivné držení těla...

A tato nahatá zrůdička se zlomenou nohou vznikla v dnešní hodině angličtiny, při Oliveru Twistovi.

Středeční fotoblik

Wed, 14 Dec 2011 17:41:26 +0100

Připadne mi, že jsem hrozně dlouho nic nefotila, možná taky proto, že mě odrazuje ta příroda venku...

Pryč je všehno barevné listí, není ani zima ani teplo, prší, tudíž je všude bláto. Múza tedy odplachtila neznámo kam.

Ale dnes mi poslala alespoň malý, vzdušný polibek.

My Mister Octopus

Sun, 04 Dec 2011 17:57:14 +0100

Dnes jsem měla neuvěřitelně "plodný" den, tak zde uveřejňuji další svoje malé a rychlé dílko. Pana Chobotňáka.

Koštěcí

Sun, 04 Dec 2011 14:15:10 +0100

Mezi koleny svírám tu dlouhou tvrdou věc.

Na jednom konci štětiny svázané modrou stuhou,

na druhé straně já, stoupám výš a nehnu ani brvou.

Houpám nohama a hlava se mi točí přec.

Jaké to je, býti čarodějnicí?

Nenosím na zádech kočky, nemám bradavice.

Jistě, umím tohle a támhleto, přičarovat si nové střevíce.

Lusknu a hned se rozžehne světlo svící.

Na hlavu si narazím helmu na kolo.

Jak jinak by to bylo s bezpečností čarodějnic?

Sedí obkročmo na koštěti, nohy dřevnatějíc,

tu zafouká silnější vítr a už z něj visí napolo.

Žiju si vcelku fajn, normální život.

Čarodějnická škola v Salemu,

víkendy v Africe, New Yorku, v Harlemu.

Koupání ve vaně, místo vody mléko či pivo.

Moderní čarodějnice v moderní době.

Nemusí vynášet smetí do popelnice,

nemusí pro víno do obchodu či vinice.

Nepořádají se na ně hony, jak ty k nim, tak ony k tobě.

Tak jsem prý dospělá...

Tue, 01 Nov 2011 11:13:43 +0100

Zdá se, že má Vše po čem kdy toužila.
Možná se jen snaží zaplnit prázdnotu v duši.
Přichází totiž zase ty časy co už zažila,
sama ztracená, v panice, v buši.

Od 26. října je mi osmnáct let. Zatím změny nepociťuji, snad jen, že jsem dostala nový nábytek do pokojíčku, je fakt nádherný.

Omlouvám se za kvalitu fotky.

Jak už jsem řekla, rozdíl nepociťuji, nikde po mě ještě občanku nechtěli. Což už od patnácti stejně nechtějí.

Zase se mi vrací ataky, takže je to fakt na hovno. Ve škole se mi nedaří tak, jak bych si to představovala. Za to jsem si ale u babičky vypůjčila moře knih, jako je Na větrné hůrce, Osudy dobrého vojáka Švejka I-IV, Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna, Chrám Matky Boží atp. Jsem hrozný knihomol... Mým snem je mít místnost plnou regálů s knihami od parket až po strop plných a všechno budu mít přečtené. Ach.

Přidávám taky trošku slabší fotku zátiší s květinami, které jsem dostala od dědy k narozeninám.

"Samba v kapkách deště"

Mon, 24 Oct 2011 17:32:47 +0200

Po vlasech Ti stékají vodopády slzavé,

temných mračen co se čeří na nebi.

V jamce pod krkem se velebí,

až vznikne jezírko bělavé.

V odrazu hlubin je malá tanečnice,

modré šaty, závoj s perlami.

Díváš se, jak jemně kmitá lýtkami,

však každý krok ji bolí velice.

Vlnky jsou utkané z příze perleťové,

každý poryv větru rozmaže ti obraz.

Hladina temná, bezbřehá příraz,

na nebi něžně zpívají skřivánkové.

Focení: Formace kachen

Mon, 24 Oct 2011 17:16:51 +0200

Místo: Olomouc, Bělidla

Autorka: Veronika Tichá alias Core Chicken

Kaluže

Tue, 18 Oct 2011 18:09:06 +0200

Podívej se dolů, na svůj odraz,

v kalužích se zobrazí tvoje tvář.

Špinavá louže, neuvidíš podraz,

v odrazu zčeřené hladinky se neukáže lhář.

Nemrač se, to co vidíš, jsou obrazy,

krásné, zkažené tvojí duše.

Jemné zrcadlo, klade tvrdé důrazy,

na to, na co jiní hledí hluše.

Usuš slzy, pokus se usmát,

na Světě není nikdo jako ty.

Jen tak nad kaluží postát,

nevšímat si okolní lakoty.

Vzhlédni zpět do reality,

nasaď si zase masku.

Masku člověka žádné kvality,

v ruce třímající flašku.

Core Chicken

To face your fears

Mon, 17 Oct 2011 21:10:09 +0200

zdroj: www.deviantart.com/Sugarock99

Možná si už někdo z těch, kdo zde byl už dřív všiml, že mám opravdu hodně ráda fotky od Eleny Kalis. Inspirují mě a zároveň uchvacují... Miluju vodu. A fotografie, na kterých je takovýmto způsobem zachycena.

Poslední dobou mně přijde, že ať se učím nebo ne, stejně mám ve škole stejné známky. Doufám, že je to jen tím podzimním přechodem... Nýbrž, o víkendu a dnes jsem se doopravdy tu fyziku, ze které jsem dostala pětku, fakt drtila, takže doufám, že s tahákem se vzorečky to zítra zvládnu. Nenávidím fyziku! A za ní v dlouhé frontě stojí hned x dalších předmětů, jako je například matematika, chemie či němčina.

Až bude trochu čas, což bude příští týden, kdy máme celých pět dní sladké, ach, volno... se pustím do kreslení a focení. Už se těším, začíná se ve mně zase budit kreativní duch. Možná splácám i nějakou básničku. Podzimní příroda mě fakt fascinuje.

Dost koketuji s myšlenkou, že když mám teď ty šrouby z kotníku venku, že bych šla běhat... Ale jak se znám, akorát chytím nachlazení, což mě spolehlivě odradí. Radši zapracuji na taťkovi, ať mi vynese z garáže rotoped.

Mimochodem, nával kreativity dost možná způsobil i fakt, že mi dnes Jirka půjčil knížku, která nese název "naučte se kreslit Fantasy světy" od Finlaye Cowana.

Ne a ne a nemůžu se prokousat Fellowship of the Ring od Tolkiena. Máme to na seznamu maturitní četby a jelikož jsem přečetla všechny díly Harryho Pottera od Rowlingové v původním vydání, rozhodla jsem se i tuto knihu přečíst v angličtině. Ha, chyba lávky. Nečetla jsem to ani v češtině. Film mě moc nepohltil, ale to ještě neznamená, že se na to už nepodívám. Asi jsem divná.

Příští týden ve středu jsem podle občanky plnoletá. Divný to pocit, ale jelikož už rok alkoholově abstinuji a nekouřím nic, v čem je nikotin, nijak to nevyužiji. Ach ta ironie.

Dostanu novou postel s nebesy (fakt romantika, na to si potrpím) a na to se těším.

Mějte se hezky, no není ten podzim nádherný?

Core Chicken

Bez elektřiny přežiju

Mon, 03 Oct 2011 13:27:20 +0200

zdroj obrázku: www.deviantart.com/brennaburk11805

Kdyby nebyla elektřina, neměla bych blog. Své myšlenkové výplody bych psala do deníčku, toho normálního, s tvrdými deskami a linkovaným papírem. Fotila bych a fotografie vyvolávala obyčejným způsobem nebo bych namísto fotek více kreslila.

Naopak, kdyby elektřina nevedla našim domem, nesvítila by světla a tudíž bych asi v noci nemohla existovat, já se totiž tmy bojím. A zapálit si v noci svíčku? Děkuji pěkně, nechtěla bych podpálit dům. Obyčejně totiž svítím až do rána.

Nemít elektřinu, většina lidí najednou má co dělat. Neprosedí tolik času u počítače, u televize, u telefonu. Více čtou, píší si dopisy a povídají si.

Vůbec by mi nevadilo, kdyby nebyla televize. Ale hodně by mi vadilo, kdybych si nemohla nabít telefon a nemohla si zapojit notebook do zásuvky. Nemohla bych s čistým svědomím říct, že počítač a telefon nepotřebuji, teď už bych se bez toho neobešla.

Elektřina, jak víme, se vyrábí v elektrárnách. Ať už větrných, nebo vodních... Kdyby nebyly, tak ji nemáme.

Vítr a voda tu budou pořád. Ale kdyby nějaký koumák nevynalezl a nepostavil elektrárnu, měli bychom prd. Ani bychom nepoznali tuto zhýčkanost, mít elektřinu.

Ovšem, ušetřilo by se i na lidských životech. Pořád čtu v novinách o lidech, nejčastěji mladých lidech, kteří se nešťastnou náhodou dostali moc blízko elektrického vedení a zasáhl je výboj.

Kdyby malé děti strčily prstík do zásuvky, nekoplo by je to. Takhle vidíme, že opravdu všechno má své plusy i mínusy. Záleží na úhlu pohledu, jak by řekl Jirka. Jenže já, zarytá pesimistka, vidím většinou jen ty mínusy.

Ach jo, optimisti by měli bez elektřiny radostnější život, než já...

Core Chicken

Dewey

Mon, 03 Oct 2011 10:30:42 +0200

zdoj obrázku: www.girlebooks.com

Dnes jsem se rozhodla, že napíšu o knize, která mne naprosto uchvátila. Tato kniha je doslova o "Deweym - kocouru z knihovny, který okouzlil celý svět". Okouzlil i mě. S úsměvem jsem četla celou knihu, je až neuvěřitelné, co jeden malý kocourek dokáže. A uronila hned několik slz na konci, kdy Dewey umírá a popisují ze ztrátu v duších lidí, jež ho milovali.

Myslím si, že opravdu stojí za to, pokud máte alespoň trochu rádi kočky, si tuto knihu přečíst. Chytne za srdce a to se u mě žádné knize ještě nepovedlo.

Přesně a doslova přejatý článek z www.databazeknih.cz

"Jedno chladné zimní ráno jde Vicki, vedoucí malé iowské knihovny, vybrat ze schránky vrácené knihy a objeví v ní droboučké, na kost promrzlé kotě, které tam někdo předešlou noc vhodil. Vytáhne zubožené zvířátko z hromady těžkých svazků, a jakmile se jí schoulí do náruče, je rozhodnuto. Kocourek pojmenovaný Dewey podle slavného amerického knihovníka se stane trvalým inventářem knihovny. Jak moc může nějaké zvíře ovlivnit osudy lidí? A dokáže opuštěné kotě změnit život jedné malé knihovny, pozvednout tradiční americké městečko a nakonec se ještě proslavit po světě? Deweymu se to rozhodně podařilo. Postupně si získal srdce velkých i malých čtenářů - ať už to byla postižená holčička na vozíčku, osamělý starý pán, jemuž nedávno zemřela manželka, nebo spolek genealogů, kteří se v knihovně pravidelně scházeli na schůze. Jeho jedinečný dar umožnit lidem zapomenout na starosti se projevil i v případě samotné Vicki. Protože ani ona neměla v životě zrovna na růžích ustláno. Zažila ztrátu rodinné farmy, manželství s alkoholikem, měla vážné zdravotní problémy a při tom všem ještě sama vychovávala dceru. I jí Dewey pomohl najít životní rovnováhu a dívat se na věci s nadhledem. Devatenáct let rozdával radost svým nadšením, laskavostí, skromností (tedy alespoň na kočičí poměry) a především svým šestým smyslem, díky němuž uměl přesně odhadnout, kdo ho v danou chvíli potřebuje nejvíc. Jeho sláva se šířila od města k městu, od jednoho amerického státu ke druhému a nakonec pronikla do celého světa, jak dokládá skutečnost, že si ho přišla nafilmovat delegace až z Japonska. O zázračném kocourkovi vycházely články v novinách, návštěvnost knihovny rostla, a s tím i dotace od městské rady. Z Deweyho se vyklubalo něco víc než pouhý roztomilý zvířecí kamarád; pro obyvatele obyčejného farmářského městečka v srdci Spojených států, které se právě zvolna vzpamatovávalo z nejhorší krize ve své historii, se stal zdrojem pýchy a hrdosti. Když v roce 2006 zemřel, oplakávaly ho doslova tisíce lidí. Avšak jeho odkaz žije dál, jak dokládá tato kniha, která se po vydání stala okamžitě světovým bestsellerem. Prodalo se jí kolem milionu výtisků, práva koupilo téměř třicet zemí a jeho osud zaujal natolik, že se chystá i filmová verze. Jeho příběh totiž dokazuje, že pocit sounáležitosti mezi lidmi ani laskavost kupodivu v dnešním bláznivém světě dosud nevymřely."

Nedělní blik

Sun, 02 Oct 2011 22:07:52 +0200

Před pár dny se znovuobjevila tato trumpeta, která patřila mému tátovi, když byl ještě -náctiletý.

Teď mi ji dal a já si teď můžu troubit, haha. Tato trumpeta byla za povodní pod vodou a od té doby se ji ještě nikdo neráčil vyčistit. Tak jsem ji ještě vlastnoústně nezkoušela, ale plánuju to brzy udělat.

Mně se ta fotka celkem líbí, proto ji sem taky ostatně dávám.

Tímto Vám dávám dobrou noc!